Ahoj, vítám všechny na mém blogu, který jsem si založila ve snaze zhubnout pořádně a napořád!
Pro začátek řeknu pár slov o své veličkosti.
Nikdy jsem nebyla úplně štíhlá, jelikož obezitu máme v rodině a od mala jsem nebyla vedená k pravidelnému a zdravému stravování a k pohybu už vůbec ne. Nicméně jsem šla v pubertě do sebe a podařilo se mi shodit na celkem přijatelnou váhu. Sice jsem pořád měla něco navíc, ale nevadilo mi to. Měla jsem hezkej zadek, za kterej bylo radost chytit, měla jsem perfektní kondici a nemusela jsem se za sebe vůbec stydět.
Když mi bylo 22, přišlo hodně těžké životní období. Dát si panáka na uklidněnou nepřicházelo v úvahu. Mám nádherného syna a nemohla bych mu takovou věc udělat. Stačí, že jeho tatínek je zatracenej parchant, co mu nekoupí ani lízátko a kterej navíc jeho maminku dost terorizoval.
A tak jsem stres prostě zajídala a zajídala a váha šla pořád vejš a vejš.
Jednou jsem si takhle procházela fotky a padla mi huba. Koukala jsem na sebe a udělalo se mi z toho šoufl.
To tlustý prase jsem fakt já??? Jo, bohužel.
A tak jsem se pokoušela zhubnout všemi možnými prostředky, vyzkoušela jsem všechno, ale výsledek byl jen ten, že jsem nabrala mnohem víc.
Miluju jídlo, dokonce si troufám říct, že jsem na něm závislá. A další můj nešvar je ten, že jsem děsnej pecivál.
Není divu, že ručička na váze ukazuje víc, než 110 kilo. Docela humus, kor když měřím pouhých 160 cm!
Ale dost už!
Nehodlám funět po deseti ujítejch metrech! Nehodlám mít ve čtyřiceti umělý klouby! Nehodlám se oblíkat do mega hader! Nehodlám se v létě potit jako hovado při sebemenší námaze!
Chci se znova pěkně oblékat, mít dobrou kondici, zdravou pleť! A co je nejdůležitější, nechci, aby se za mě v budoucnu můj syn musel stydět!
Je mi ze sebe samé špatně a jsem na sebe naštvaná za to, že jsem to nechala dojít tak daleko! Bolí mě kolena, nic neudejchám, v jednom kuse jen žeru, nemůžu se pěkně obléct, nemám žádnej krk, ale jen jakejsi lalok, když jdu čůrat a kouknu dolů, ani nevím, jestli jsem kluk nebo holka. Už toho mám prostě dost!
Jdu s hubnutím pěkně na veřejnost a budu se snažit o co největší návštěvnost. Doufám totiž, že se zde najde dostatek slečen, co mě budou podporovat a držet mě nad vodou, když budu mít zase chuť se přežrat jako dobytek.
Taky doufám, že se tu najde dostatek zakomplexovanejch chudáků, co mi to budou anonymně nadávat do špekounů. Protože těmhle lidem chci dokázat, že se dokážu změnit!
Nebude to jednoduchý, protože jsem mamina samoživitelka, mám syna, který ještě nechodí do školky a navíc jsem pekařka, tudíž 5-6 dní v tejdnu dělám noční (a svačiny v pekárně máme gratis). Ale i tak to není neproviditelný!
V pondělí je můj start. Změřím se, zvážím a hezky popravdě to sem napíšu a začnu na sobě makat.
Držte mi pěsti! ;)